Zemřel Ozzy Osbourne. Tahle holá věta se prohnala mediálním světem rychlostí blesku a bylo to jako kdyby se svět na chvilku zastavil. Ozzy Osbourne, ikona nejen rockové hudby, ale i sympaticky starosvětského postoje, kultury a společnosti obecně, tu najednou není a přišla prázdnota, kterou nikdo jiný nedokáže nahradit. Nový Ozzy není a nebude. Není na to doba, není na to nastavená společnost, ani její hodnoty, které už nevytváří nadgenerační hvězdy, jež nejsou určeny jen k jednomu použití. Ozzy byl skutečný a fakt, že Black Sabbath kdysi nevytvořil žádný manažer a nebyli součástí byznysplánu, jim dodal odzbrojující uvěřitelnost. Dnes ji chápou všichni a fakt, že velké Ozzyho finále sledovalo skoro šest milionů lidí, svědčí o mnohém.
Zarytý metalový fanoušek Sam Dunn se rozhodl ukázat světu, že metal není jen otázkou vyspělých států severní Ameriky a Evropy. Jeho cesty, nebo spíše lety, vedou do míst, kam by nikoho nenapadlo vypravit se za objevováním tvrdé muziky. Sbalil tedy 300 kg natáčecího“nářadí“ a s režisérem Scottem McFaydenem vyjeli do neznáma prozkoumat metalovou kulturu...
Dvě klubové zastávky německých Axxis u nás (i přes datum konání prvního z nich) naštěstí nebyl apríl a tak mi, pod přetrvávajícím vlivem jejich dvou skvělých koncertů ve Vizovicích, nezbylo nic jiného, než navštívit jak pražskou, tak zlínskou zastávku. Od koncertu jsem rozhodně čekala hodně – poslední album Axxis se mi hodně zamlouvá a navíc vím, jak zábavná je jejich pódiová prezentace. Jedinou neznámou ten večer tak zůstávala návštěvnost, se kterou to většinou není v Exitu tak slavné...
Helheim. Tmavé nehostinné místo, dle severské mytologie říše mrtvých, zabírající nejnižší pozici v severských světech (dokonce i pod světem trpaslíků…). Místo pro odpadlíky, kteří nezemřeli hrdinskou smrtí a nemohli tak vejít do bran Valhally. Tenhle úvod by mohl ty dosud neseznámené s tvorbou norské kapely Helheim nasměrovat, odkud asi severák vane. Ovšem ani ti seznámení nemusí mít v první chvíli jasno. Je docela úsměvné (ač se podobné pocity do světa Helheim příliš nehodí a slibuju, že pro dnešek ..
Každý národ má svůj specifický smysl pro humor. Angličani ho mají rádi sušší, Čechům (kromě Jiřího Paroubka) nevadí ten sebeparodický, Japonci se zase řechtaj tím víc, čím víc je něco ujetý, muslimové oproti tomu nemají žádný smysl pro švandu a vražedně je vytočí, když si někdo udělá prdel z jejich proroka Mohameda. Musí ale také existovat něco jako „brazilský humor“, protože např. kapela SILENT MOON (pocházející právě z „fotbalové“ země) o sobě na svých stránkách tvrdí, že zní (krom jiného) jako DREAM THEATER. ..
„I only regret chances I did not take
And decisions that I waited too long to make
There comes a time when you just realise
Who and what really matters to you in this life“
Těmito slovy nás velikán uvádí do své nové desky, aby bylo hned od začátku jasno, o co tady půjde. Temnota, smutek, zoufalství, ale také vztek, revolta a snaha zvednout se a bojovat – tedy to, co bylo v jeho hudbě vždycky, nám tu nakládá v dvojnásobné dávce...
Původně se to jevilo jako brilantní nápad. Uvolnit skladby ze sevření elektrického křiváku, obnažit je do lehkého, akusticko/symfonického negližé, které ještě více poodhalí základní melodické křivky, to přece byla nesmírně lákavá představa! Jasně, odvaha členům HELLOWEEN nikdy nechyběla, což dokázali zejména na albech „Chameleon“ a „The Dark Ride“, třebaže ani jedno z těchto alb nebylo (všeobecně) přijato s velkým nadšením. Tentokrát se ovšem nemělo jednat o řadové album, nýbrž o výroční, oslavující 25 let existence této německé legendy. ..
Dvojka Ascendancy a Power 5 v rámci prezentace svých novinek dorazila v pátek konečně do Čech. Jejich první zastávka po nemoravských sálech vedla do královéhradecké Strojovny, kde je v roli předkapely očekávala místní Ramayana. Moje očekávání? Prahnul jsem zejména po těch služebně nejmladších, tedy vsetínsko-brněnských Ascendancy, u kterých jsem lačně nasával kousky z EP „The Primacy Of Reason“ aspoň po netu, když Česká pošta s jeho dodávkou evidentně nespěchala. Vzhledem k tomu,..
Velké věci nepotřebují zbytečnou záplavu slov. Díky tomu bych hodnocení desky „Communitas“ Západočechů Oblomov mohl utnout hned z kraje. Vzhledem k tomu, že jsem neměl to potěšení ochutnávat plody jejich práce z před čtyř let, netuším, která že je políbila hudební múza (zda nová, či již osvědčená) tentokrát, ale že jde o sakra vyvedenou dámu, nepochybuji ani v nejmenším...
Kdo by čekal, že se Tom Kohout vrátí na své další nahrávce ke značce NECROCOCK? Člověk by řekl, že tímto názvem navždy bude zaštítěn jen famózní debut „Praktiky pohřebních ústavů“. Jenomže, kdo by stejně tak čekal, že někdy MASTER´S HAMMER vydají novou desku, že? Inu, neokecávejme to. Necrocock se rozhodl opět po čase natočit trošku tvrdší záležitost, než co tvoří pod sexistickým názvem KAVIAR KAVALIER. A nebudu lhát, už když se ke mně dostaly informace, že doma kuchtí „Lesní hudbu“, těšil jsem se moc. A vysoké, ale nikterak přehnané očekávání, se vyplnilo. I když.....
Předem této recenze chci uvést, že tento text vznikl opravdu z pera redaktorky webzinu Metal Forever & Metal Man a nebyl vytvořen žádným ze členů formace NAPALMED. Dost už ale nadsázky a rovnou k dalšímu počinu této industriální party.
Ztuchlá voda, smrad, krysy, black metal. STÍNY PLAMENŮ jsou na tuzemském black metalovém poli nepřehlédnutelný úkaz. Jestliže nějaký ten rok platili spíše za kuriozitu (viz texty a celková prezentace), nejpozději s výbornou nahrávkou „Odpadní galerie“ z roku 2007 dali jasně najevo, že je nutno jejich muziku brát vážně. A „Mrtvá komora“ je zcela určitě doposud nejdotaženější počin těchto Plzeňáků. Tím ale neříkám, že nejlepší. Ačkoliv novinka obsahuje hned několik tradičních hitů, pro které má ústřední postava Lord Morbivod cit ..
Kdyby neexistoval absolutní řád, jak bychom poznali, že prožíváme chaos? Anebo také: není náhodou schopnost zaznamenat chaos sama o sobě důkazem existence nějakého vyššího a dokonale logického řádu, který nám ve skutečnosti dovoluje se z toho všeho nezbláznit? Kde ale např. v hudební oblasti přesně leží hranice mezi úmyslnou disharmonií a samoúčelným souzvukem několika psychedelických tónů? Jaktože pro někoho začíná být hudba uměním teprve v momentě, kde pro jiného dávno ztratila jakoukoli přitažlivost?..
Překlad názvu tohoto alba by se dal poněkud svévolně interpretovat jako „Hrátky s čertem“, což je titul jedné české pohádky. Čímž nechci říct, že by Andi Deris najednou začal zpívat jako Pepíček Bek, ale je pravda, že zatím poslední řadové album této německé party by pro některé fanoušky pohádkou být mohlo, jelikož jeho povedenost je značná. Navíc je velmi rozmanité, a tak spokojeností může zavrnět jak progresivněji založená odnož posluchačstva, tak i ta konzervativní, která si raději hoví v klasičtějších dýňových polohách. Hudební obsah tentokrát není sevřen víceméně jednotným feelingem..
Že by na východě Čech začínala tikat bomba? Přiznám se, že když jsem zaslechl poprvé zprávu o transformaci kapely Navar do novodobých Sebastien, překvapilo mě to. Když jsem poprvé viděl vystajlované fotky Sebastien, vyděsilo mě to. Když jsem slyšel první nahrávky Sebastien, nenadchlo mě to. Když jsem se dozvědělo o tom, že na přelomu
Že by na východě Čech začínala tikat bomba? Přiznám se, že když jsem zaslechl poprvé zprávu o transformaci kapely Navar do novodobých Sebastien, překvapilo mě to. Když jsem poprvé viděl vystajlované fotky Sebastien, vyděsilo mě to. Když jsem slyšel první nahrávky Sebastien, nenadchlo mě to. Když jsem se dozvědělo o tom, že na přelomu minulého a tohoto roku Sebastien vyrazili na Slovensko do studia Rolanda Grapowa nahrávat své debutové album, říkal jsem si, tak to je dobrý, ..
Parta kolem čerta Richarda Abrahama na své dlouho očekávané nahrávce „The Day After The Darkest Day“ řádně přitvrdila. Jestliže starý materiál IN ARTICULO MORTIS byl více méně klasický old school death metal, novinka se nebojí vkročit na grindové území. A já takový krok jen chválím. Muzika má spád, koule a chutná přímo lahodně.
IN ARTICULO MORTIS skladby ohlodali až na kost, ponechali hlavní prostor brutalitě. ..|
Dnes je 1.8.2025, svátek má Oskar
|
| Úvodník: |
|
Odchod Ozzyho Osbournea jako symbol pádu rockového Olympu |
GLOBAL METAL aneb 7 zemí, 3 kontinenty, 1 kmen
|
[06.04.2010] |
AXXIS, MAD MAX, EAGLEHEART – 1.4.2010, Praha – Exit Chmelnice
|
[05.04.2010] |
|
[04.04.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[03.04.2010] [hodnocení: 7/10] |
BLAZE BAYLEY – Promise and Terror
|
[02.04.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
HELLOWEEN - Unarmed - Best Of 25th Anniversary
|
[01.04.2010] [hodnocení: 5/10] |
ASCENDANCY, POWER 5, RAMAYANA - 26.5.2010, Hradec Králové, RC Strojovna
|
[31.03.2010] |
OBLOMOV - Communitas (Deconstructing The Order)
|
[30.03.2010] [hodnocení: 9/10] |
|
[29.03.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[28.03.2010] [hodnocení: 5/10] |
|
[27.03.2010] [hodnocení: 6/10] |
|
[26.03.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
HELLOWEEN - Gambling With The Devil
|
[25.03.2010] [hodnocení: 9/10] |
Jirka RAIN (SEBASTIEN) - Letíme střemhlav!!! - část druhá
|
[25.03.2010] |
Jirka RAIN (SEBASTIEN) - Letíme střemhlav!!! - část první
|
[24.03.2010] |
IN ARTICULO MORTIS – The Day After The Darkest Day
|
[24.03.2010] [hodnocení: 8,5/10] |